Kanonýr Jakub Řezníček (36) nastupoval během své rozmanité fotbalové dráhy v devíti českých ligových klubech. V některých se zapsal výrazně, třeba v Brně, jinde, jako ve Spartě či Olomouci, se jen mihl. Jedno je však jisté – nebýt mnoha průšvihů a divoké životosprávy, mohl to dotáhnout mnohem dál. Takovým myšlenkám se sám útočník Dukly brání. Přes všechny eskapády je vděčný za to, jaký je dnes. Dvojnásobný otec, vzorný manžel a autor sta ligových gólů…
Řezníček vyrostl a začal s fotbalem v Příbrami, kde se podle jeho slov ani nedalo vyhnout volnějšímu životnímu stylu: "Herna tam byla na každém rohu, když jsme dostali od pana Starky peníze, šli jsme si zahrát. A pití, to bylo o volných víkendech běžné už od dorostu, že kdo vyrostl v Příbrami, prošel si tím sám, nedalo se tam nic moc dělat, takhle prostě Příbram fungovala…" líčí Řezníček , který dnes nemá problém přiznat, že mnoho věcí pokazil.
Třeba když ho v roce 2011 nachytali fotografové během dne opilého a on pak na youtube kanálu svého tehdejšího klubu Dynama České Budějovice musel udělat kajícné video. "Přišel jsem tenkrát rovnou z tahu a tiskového napadlo, že natočím omluvu. Trenér Kotrba to nechtěl, že to bude hrozný, ale tiskovému to prostě přišlo jako dobrý nápad. Tak jsem se ve videu ještě s nějakou promilí v krvi omlouval… Byla to samozřejmě blbost."
Rebela změnila až manželka Michaela, s níž se již známá od 13 let. Dohromady se však dali mnohem později, právě v době, kdy před 11 lety útočník skončil v Budějovicích. Mají spolu dvě dcery. "Byla tím hlavním impulzem k tomu se zklidnit a důležité si," co je v životě netají Řezníček. Svůj stý gól vstřelil symbolicky v den jejího svátku.
V podcastu Livesport Daily, v němž byl dnes hostem, mluvil io ještě osobnějších věcech. Například o dětství bez otce. "Tátu jsem moc neznal, možná jsem po něm nějaký geny pro průšvihy zdědil. Od tří let mě vychovával pan Jedlička, otec Martina, který teď chytá v Plzni," přibližuje Řezníček.
Z pozdější doby si přesto svého biologického tátu pamatuje. "Ale byl to člověk ve špatném stavu, alkohol, asi byl i ve vězení, nevím, co udělal. Pak mi jednou přišla zpráva, že je mrtvej. A tím to skončilo. Mrzelo mě to, furt to byl táta, ale nebyla to taková bolestná rána, jako kdybych s ním vyrostl Nestaral se o mě, viděl jsem ho málo."
Zato on se ve 26. letech s manželkou staral o nevlastního bratra Martina, o 10 let mladšího, když přišel do akademie v Příbrami. "Jsme na sebe vázaní. Mamka šla bydlet do Prahy, vzali jsme si s manželkou do bytu, aby nemusel být v krcálku na stadionu. To nás spojilo," vypráví.
Dnes je Řezníček otcem dvou dcer a rád přiznává, že si tuhle roli hodně užívá. "Všechno jim plním, jsem rozmazlovací typ. Jako dítě jsem v uvozovkách nic neměl, všechno jsem si vydřel sám na hřišti, takže jim to vynahrazuju. Holčičky si něco řeknou a táta běží a koupí jim to. Možná to i přeháním, ale chci jim dopřát to, co jsem sám neměl," přiznává s úsměvem Řezníček.
Dobře ví, že fotbalově to mohl dotáhnout dál než jen do průměrných klubů české ligy, kde většinu kariéry strávil. "Z fotbalového hlediska si samozřejmě říkám, jaké to mohlo být. Góly jsem dávat uměl, talentovaný jsem taky byl, takže mě občas napadne, kde bych byl. Jenže, pak bych zase neměl to, co mám teď – manželku, svoje holky… Hrál bych třeba někde v zahraničí, nepotkal bych manželku a bylo by všechno jinak," přemítá.
Všechno podle něj mělo svůj význam. "Asi to tak mělo být. Jsem za to rád. A ty blbosti, co jsem? To k tomu asi patří, nejsem jediný. Staly se, naštěstí nikoho jsem nezabil a teď už je to pryč," hází minulost za hlavu Řezníček a dodává : "Na to, v jakých klubech jsem spokojená většinu kariéry hrála, myslím, že těch gólů je dost velký úspěch."